Charles Jocelyn Hambro (1897–1963) patřil k neobvyklé skupině britských elit, které dokázaly propojit svět vysokého bankovnictví se státní správou a tajnými službami. Jeho význam za druhé světové války spočíval zejména ve schopnosti organizovat kontakty, struktury a finance, jež se staly klíčové pro fungování britských speciálních operací.

Bankovní rodina Hambro

Charles Jocelyn Hambro pocházel z vlivné bankéřské dynastie Hambro, jejíž kořeny sahají až do počátku 19. století. Rodinný bankovní dům Hambros Bank založil v Londýně v roce 1839 jeho pradědeček dánský obchodník a bankéř Carl Joachim Hambro ještě pod původním názvem C. J. Hambro & Son a patřil mezi respektované instituce evropského finančního světa. Banka se podílela na financování vlád, mezinárodního obchodu i státních půjček, a byla pevně zapojena do systému, v němž hrálo významnou roli i zlato a měnové rezervy.

Pozice v Hambros Bank

Charles Jocelyn Hambro byl po studiích převelen na západní frontu 1. světové války jako praporčík u Coldstreamské gardy. Po skončení války nastoupil do rodinné banky J.C. Hambro & Sons, která se v roce 1920 sloučila s The British Bank of Northern Commerce a v roce 1921 přijala název Hambros Bank. V roce 1928 byl zvolen ředitelem Bank of England (centrální banka Velké Británie známá také jako Stará dáma). Díky svým bankovním pozicím i rodinným kořenům disponoval rozsáhlými mezinárodními kontakty a to zejména ve Skandinávii. Právě jeho znalost zahraničních finančních toků, bankovních mechanismů a diplomatického zákulisí z něj učinila vhodného kandidáta pro státní službu v mimořádných podmínkách války.

Vstup do válečné služby v SOE

Po vypuknutí druhé světové války oslovily Hambra britské úřady a přijaly ho do Ministerstva hospodářské války, které sloužilo jako administrativní zástěrka pro první tajné operace.. V roce 1940 poté zahrnovalo i nově vzniklé SOE – Special Operations Executive (Oddělení pro zvláštní operace). Tato instituce byla založena s cílem vést sabotážní, podvratné a podpůrné operace v nacisty okupované Evropě. Hambro vedl skandinávskou sekci a mimo jiné řešil tajné přidělování finančních prostředků pro sítě agentů, organizaci pašeráckých tras, logistiku zásobování, shromažďování zpravodajských informací a sabotáže s cílem podkopat kontrolu Osy v regionu. Ve Skandinávii vytvořil síť kontaktů a stál za plánem, díky kterému se podařilo z okupovaného Norska dostat do Velké Británie přes 20 tisíc tun životně důležitých surovin.

Začátek boje o těžkou vodu

V květnu 1941 se k Hambrovi z Norska dostaly varovné informace týkající se takzvané těžké vody, což byl klíčový komponent pro výrobu jaderné bomby. Těžká voda, jenž se získává pomocí elektrolýzy, se vyráběla v norské vodní elektrárně Vemork v oblasti Telemark, jako vedlejší produkt při výrobě hnojiva, pro jehož výrobu byla potřeba právě voda a elektřina. Byla to jediná oblast v Evropě, kde se těžká voda vyráběla. Jenže Vemork už ovládali Němci, kteří do Norska vpadli 9. dubna 1940, a navíc nařídili zvýšení výroby těžké vody. Navíc měli i dostatek ukořistěného uranu z ostatních okupovaných zemí. Hrozilo tak nebezpečí, že by kvůli tomu mohli být ve vývoji jaderné bomby napřed, což by mělo katastrofální dopad pro vývoj války.

Hrdinové z Telemarku

Hambro tedy musel vymyslet další plán. Vznikla tak operace, kterou naplánovala společně s Brity další velice důležitá osoba a sice odvážný norský chemik a zpravodajský důstojník SOE Leif Tronstad. V roce 1942 se rozhodlo o sabotáži a tedy zničení zařízení v norském Vemorku, které vyrábělo těžkou vodu. Po měsících výcviku dal v říjnu Hambro skupině, kterou pojmenoval Tetřev, rozkaz k akci. Tým vybraných norských odbojářů byl vysazen v Norsku aby prozkoumal cíl a vyčkal na přistání anglických ženistů. Jenže přistání kluzáků, na jejich palubě se ženisté nacházeli, dopadlo tragicky. Vysazena k nim poté byla další jednotka Gunnerside, kterou vedl Joachim Ronneberg a jeho zástupcem byl Knut Haukelid. Skupina Tetřev se po týdnu spojila se skupinou Gunnerside a dne 27. února 1943 odbojáři ve večerních hodinách provedli v továrně Vemork úspěšnou sabotáž. Zařízení na výrobu těžké vody bylo zničeno. Němcům se ale po pár měsících podařilo výrobu obnovit a navíc v září 1943 musel Hambro rezignovat na svou funkci a nahradil jej generálmajor Colin Gubbins. Některé zdroje uvádí, že to bylo z důvodu, že včas nepředal důležitý telegram ministrovi hospodářské války (Roundell Cecil Palmer), jiné zase, že se s ministrem neměl shodnout na míře nezávislosti SOE na armádě. Rezignace tak mohla mít více důvodů.

Potopení trajektu DF Hydro

Nicméně nebezpečí ohledně těžké vody přetrvávalo a následovalo tak bombardování továrny spojenci, ale bez kýžených výsledků a navíc s civilními ztrátami. Němci se však poté raději rozhodli vyrobenou těžkou vodu převést do Německa a tady se naskytla příležitost. Knut Haukelid ze sabotážní skupiny, který nadále zůstával v Telemarku, byl pověřen novou operací. V noci se Knut Haukelid, kterého doprovází Rolf Sørlie a Knut Lier-Hansen, vplíží na nehlídaný trajekt a umístí tam časovanou nálož. Následující den 20. února 1944 nálož vybouchne přesně v plánovaný čas kolem 11:00 a norský trajekt DF Hydro převážející nádrže s těžkou vodu se potopí a to na nejhlubším místě fjordu, aby je už Němci nemohli nikdy vylovit. Jelikož trajekt sloužil i k běžné přepravě osob, bohužel při sabotáži zahynulo čtrnáct Norů, ale převážnou část se naštěstí podařilo zachránit. Pokud by se však Němcům podařilo nádrže s těžkou vodou převést do Německa, už by se k nim spojenci nedostali a Němci by měli dostatek těžké vody k výrobě jadrné bomby.

Zajímavosti a kuriozity

🔸 Díky svému skandinávskému zázemí měl mimořádně dobré znalosti Norska

🔸 Sloužil s vyznamenáním na bojišti 1. světové války a byl držitel vojenského kříže za statečnost a oddanost – zachránil dva zraněné muže a při postupu zlikvidoval čtyři nepřátele, se svou skupinou zajal několik zajatců a po dosažení cíle poslal zpět správné a cenné informace

🔸 V roce 1941 obdržel Řád Britského impéria a to za zvláštní zásluhy při dodávkách cenného válečného materiálu a vyznamenání tak souviselo s jeho prací pro SOE

🔸 Měřil přes 180 cm a byl tak nepřehlédnutelný také díky své výšce

🔸 Po zbytek války působil ve Washingtonu v rámci výměny informací a technologií mezi Británií a Spojenými státy, která vedla k odpálení první atomové bomby v rámci projektu Manhattan a účastnil se operace Harborage v Německu, která vyšetřovala německý jaderný program

🔸 V Norském průmyslovém muzeu ve Vemorku se dnes nachází muzejní expozice

🔸 Na základě sabotérských akcí v Telemarku vznikl film Hrdinové z Telemarku (1965) s Kirkem Douglasem v hlavní roli a seriál Boj o těžkou vodu (2015)

Muž v pozadí klíčových rozhodnutí

Charles Jocelyn Hambro představuje postavu britského válečného establishmentu, civilistu, jenž se v mimořádné době stal součástí tajné války. Byl bohatým člověkem a za svou práci ve válce odmítl přijmout jakýkoli plat. Byl důležitou součástí SOE a jeho význam spočíval zejména v organizačním, institucionálním a finančním zázemí, bez něhož by akce – včetně slavné sabotáže v Telemarku – zřejmě nebyly tak úspěšně proveditelné. Po válce se vrátil k bankovnictví a veřejné službě, mimo zájem širší veřejnosti, avšak s trvalým otiskem v dějinách moderní zpravodajské práce.

Charles Jocelyn Hambro (1897-1963)

Významný britský bankéř a klíčová postava SOE (Oddělení pro zvláštní operace) během druhé světové války. Organizoval kontakty, tajné operace a jejich financování se zaměřením na skandinávskou oblast. Podílel se také na plánování sabotážních akcí v norské oblasti Telemark.

Leif Hans Larsen Tronstad (1903-1945)

Významný norský chemik, profesor a zpravodajský důstojník SOE, který sehrál klíčovou roli v odboji proti nacistické okupaci. Jako expert na těžkou vodu společně s Brity naplánoval sabotážní akce na Vemork (operace Telemark), čímž zabránil německému jadernému výzkumu. V březnu 1945 byl zavražděn během operace Sunshine během níž se dostal do přestřelky.

Joachim Ronneberg (1919-2018)

Legendární norský odbojář, voják a rozhlasový novinář, který se proslavil především jako velitel operace Gunnerside během druhé světové války. V únoru 1943 úspěšně vedl skupinu norských komand, která vyhodila do povětří nacisty okupovanou továrnu na těžkou vodu v Vemorku (Telemark).

Knut Haukelid (1911-1994)

Významný norský důstojník a hrdina protinacistického odboje za druhé světové války. Proslavil se zejména klíčovou účastí na sabotážních akcích v norské továrně Vemork, které úspěšně zastavily nacistický vývoj atomové bomby zničením zásob těžké vody, a potopením trajektu s těžkou vodou.

Sigrid Gurie (1911-1969)

Americká herečka Sigrid Gurie byla sestrou Knuta Haukelida. Narodila se v Brooklynu v New Yorku norským rodičům, ale vyrůstala a vzdělávala se v Norsku, Belgii a Švédsku. Její nejznámější rolí byla postava Keky v dobrodružném filmu Alžír (1938), kde hrála po boku Charlese Boyera a Hedy Lamarr. Po odchodu z Hollywoodu na konci 40. let se věnovala malování a tvorbě šperků.

Vodní elektrárna Vemork v Norsku

Vodní elektrárna Vemork v Norsku se stala během druhé světové války místem sabotážních akcí a bombardování za účel zničení zařízení, které jako jediné v Evropě vyrábělo těžkou vodu, důležitou položku pro výrobu atomové bomby. Dnes zde najdete muzejní expozicí (foto: www.nia.no).

Britský film Hrdinové z Telemarku (1965)

Válečný film režiséra Anthonyho Manna s Kirkem Douglasem a Richardem Harrisem v hlavních rolích, líčí podle skutečných událostí z 2. světové války sabotáž norské hydroelektrárny Vemork. Norský odboj se snaží zničit produkci těžké vody, aby zabránil nacistům vyrobit atomovou bombu. Snímek je ceněn jako napínavý válečný thriller, který reflektuje jeden z nejvýznamnějších odbojových činů v Evropě.