Motiv zlatého dukátu je věnován největšímu symbolu české státnosti a patronovi Čech a Moravy – svatému Václavovi. Ten byl svému národu skutečnou oporou a proslul jako výjimečný panovník obdařený mnoha ctnostmi, mezi nimiž vynikala jeho mravnost a zbožnost. K té ho vedla jeho babička, svatá Ludmila, která Václava vychovávala. Po porážce, již utrpěl od saského krále Jindřicha Ptáčníka, se kníže významně zasadil o zachování suverenity českého státu.

Byl také zakladatelem chrámu sv. Víta na Pražském hradě, který se stal hlavním kostelem knížectví. Smrt zastihla Václava v raném věku a nečekaně přišla ze strany jeho vlastního bratra, kterému nebyla po chuti Václavova mírumilovná politika. Teprve dvacetiletý Boleslav zosnoval bratrovraždu, kterou uskutečnil dne 28. září ve svém sídle, Staré Boleslavi. Ujal se vlády, svou vinu však dlouho neunesl a nechal ostatky svého bratra převézt do chrámu sv. Víta. Tím také položil základ svatováclavskému kultu, jenž byl posílen posmrtnými zázraky.

Václav začal uctíván pro svou zbožnost, kterou za života projevoval mimo jiné pěstováním vína a obilí pro svaté přijímání, péčí o chudé, otroky a vězně i budováním církevních staveb. Později se svatý Václav stal symbolem českých zemí.